...stránka o mě...jak rostu a mám se k světu
Jmenuji se Eliáš. Narodil jsem se 29.4.2009 a spolu se mnou další 2 sestřičky a 3 bráchové. Pro všechny přikládám trošku informací o našem plemeni.
Appenzellský salašnický pes - Appenzeller Sennenhund
Švýcarsko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.
Honácký, ovčácký, strážní pes a pes ke hlídání domů a statků. Dnes také všestranný pracovní a rodinný pes.
Skupina 2 Pinčové a knírači - molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovní zkoušky.
V roce 1853 byl appenzellský salašnický pes poprvé popsán v publikaci „Tierleben der Alpenwelt“ (Život zvířat ve světě Alp) jako „jasně štěkající, krátkosrstý, středně velký, mnohobarevný salašnický pes“, který se „vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném typu podobném špici, jednak k ochraně stavení, ale i ke shánění stád“. V roce 1895 vyzval velký aktivní příznivec tohoto plemena, lesním Max Sieber, švýcarskou kynologickou společnost SKG, aby pro appenzellského salašnického psa něco udělala. V roce 1898 poskytl vládní rada kantonu St.Gallen 400,- švýcarských franků na pozvednutí chovu appenzellského salašnického psa. Z pověření SKG byla vytvořena komise, byly stanoveny charakteristické vlastnosti plemena a na výročním trhu v Alstättenu bylo vyhledáno 9 psů a 7 fen. Ti obdrželi prémie od 5,- do 10,- franků. V důsledku toho se v roce 1898 objevilo na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru 8 appenzellských salašnických psů ve zkušebně zavedené třídě „salašničtí psi“. Díky podnětu Prof. Dr. Alberta Heima, který se silně angažoval v otázkách švýcarských salašnických psů a také přijal appenzellského salašnického psa, byl v roce 1906 založen klub „Appenzeller Sennenhunde Club“ s cílem udržet toto plemeno v jeho přirozeném stavu a dále ho rozvíjet. Povinným zápisem štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů tak začal cílený čistokrevný chov.
V roce 1914 zpracoval Prof. A. Heim první platný standard. Původní chovatelskou oblastí byly kantony Appenzell; dnes jsou psi této rasy chováni po celém Švýcarsku, ale i za hranicemi v mnoha jiných zemích. Pojem "appenzellský salašnický pes" je dnes jasně vymezen a toto plemeno je od ostatních švýcarských salašnických psů jednoznačně odlišeno. Navzdory tomu, že appenzellský salašnický pes našel již mnoho příznivců, je jeho chovná základna stále velmi malá. Jen zodpovědným chovem bude možné udržet a upevňovat přirozené a vynikající dědičné vlastnosti tohoto plemena.
Tříbarevný, středně velký pes, téměř čtvercové tělesné stavby, v celém rozsahu harmonických proporcí, svalnatý, velmi pohyblivý a hbitý, s chytrým výrazem obličeje.
Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný. Lehce nedůvěřivý vůči cizím; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.
Velikostí v harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá.
Stop: Málo vyjádřen.
U černého psa: černá; u havanově hnědého psa: hnědá (pokud možno tmavá).
Středně silná, stejnoměrně se zužující, ale ne špičatá, se silnou dolní čelistí. Hřbet nosu rovný.
Suché a přiléhající, u černého psa černé, u havanově hnědých psů (pokud možno) tmavě pigmentovaná. Koutky pysků nejsou vidět.
Silný, úplný a pravidelný nůžkový skus; klešťový skus se toleruje. Jeden (1) chybějící nebo jeden zdvojený PM1 (1. třeňový zub) a chybění M3 (3. stoliček) se toleruje.
Poměrně malé, mandlového tvaru, nevystupující, poněkud šikmo vůči nosu posazené. Živý výraz.
U havanově hnědého psa: světle hnědá, ale co nejtmavší.
Dobře přiléhající, u černého psa černá, u havanově hnědého psa (pokud možno tmavě) pigmentovaná.
Poměrně vysoko a široce nasazené, visící; v klidu ploše přiléhající k lícím; trojúhelníkového tvaru, na špičce lehce zaoblené. Při vzbuzené pozornosti psa v nasazení ucha pozvednuté a otočené dopředu, takže při pohledu zepředu a shora tvoří hlava s ušima nápadný trojúhelník.
Silný, kompaktní.
Středně dlouhý, pevný a rovný.
Krátká a dobře osvalená.
Poměrně krátká, v pokračování hřbetní linie ploše probíhající.
Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s výrazným předhrudím. Prsní most dosahující dostatečně daleko dozadu. Hrudní kulatě oválného průřezu.
Jen málo vtažené.
Vysoko nasazený, silný, střední délky, hustě osrstěný, chlupy na spodní straně poněkud delší; V pohybu stočený těsně nad zádí, nesený ke straně nebo uprostřed. V postoji se toleruje visící ocas různého tvaru nesení.
Silná, suchá stavba kostí.
Všeobecně: Dobře osvalené, při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
Lopatka dlouhá a šikmo uložená.
Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš tupý.
Dobře přiléhající.
Rovné, suché.
Při pohledu zepředu tvoří prodloužení předloktí rovnoběžných linií; při pohledu ze strany velmi lehce skloněné.
Dobře osvalené, při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Zaúhlení typické pro toto plemeno působí dojmem poměrné „strmosti“ pánevních končetin.
Poměrně dlouhá, s pánevní kostí (kyčelní kloub) tvoří poměrně malý úhel.
Poměrně otevřené.
Zhruba stejně dlouhá nebo jen o málo kratší než stehna. Suchá a dobře osvalená.
Poměrně vysoko postavené.
Svislá a paralelně postavená, poněkud delší než přední nadprstí; nejsou vytočená ven, ani vbočená dovnitř. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.
Krátké, se silnými, těsně přiléhajícími prsty a silnými polštářky.
Silný posun zezadu, prostorný pohyb vpředu. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Patrová srst, pevná a přiléhající. Krycí srst hustá a lesklá. Podsada hustá, černá, hnědá nebo šedá; prosvítání podsady je nežádoucí. Lehce zvlněná srst jen na kohoutku a hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.
Základní barva je černá nebo havanově hnědá s pokud možno symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Malé hnědočervené odznaky (skvrny) nad očima. Hnědočervené odznaky na lících, na hrudi (vlevo a vpravo v oblasti ramenního kloubu) a na končetinách, přičemž hnědočervená je vždy mezi černou respektive havanově hnědou a bílou.
Bílé odznaky:
Kohoutková výška:
Psi: 52 až 56 cm.
Feny: 50 až 54 cm.
Tolerance 2 cm v obou směrech.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.